|
|
Viskoelastická deformace ledových těles ve sluneční soustavě
Kihoulou, Martin ; Kalousová, Klára (vedoucí práce) ; Běhounková, Marie (oponent)
V této práci studujeme dvě tělesa sluneční soustavy - Saturnův měsíc Titan a trpasličí planetu Pluto. Titan vykazuje polární zploštění, které lze vysvětlit vsakováním ethanových srážek a následnou methan-ethanovou substitucí pod povrchem. Ledovou slupku uvažujeme jako kontinuum s viskoelastickou (maxwellovskou) reologií a deformaci řešíme spektrální metodou. Dostáváme výsledky shodné s literaturou. V případě Pluta poloha kráteru Sputnik Planitia blízko slapové osy naznačuje přítomnost podpovrchového oceánu. Tuto polohu lze vysvětlit reorientací tělesa, pokud se kráter chová jako kladná gravitační anomálie. V tom případě musí být kráter kompenzován a spodní kráter vyplněn materiálem s hustotou větší než led, např. vodou. Problém řešíme nejprve spektrální metodou, která podává výsledky v souladu s hypotézou. Poté provádíme výpočet viskózní deformace v oblasti s volnou hranicí metodou konečných elementů. Výsledky těchto simulací naznačují, že relaxace spodního kráteru probíhá rychleji, než by bylo k reorientaci potřeba. 1
|
|
|
Viskoelastická deformace ledových těles ve sluneční soustavě
Kihoulou, Martin ; Kalousová, Klára (vedoucí práce) ; Běhounková, Marie (oponent)
V této práci studujeme dvě tělesa sluneční soustavy - Saturnův měsíc Titan a trpasličí planetu Pluto. Titan vykazuje polární zploštění, které lze vysvětlit vsakováním ethanových srážek a následnou methan-ethanovou substitucí pod povrchem. Ledovou slupku uvažujeme jako kontinuum s viskoelastickou (maxwellovskou) reologií a deformaci řešíme spektrální metodou. Dostáváme výsledky shodné s literaturou. V případě Pluta poloha kráteru Sputnik Planitia blízko slapové osy naznačuje přítomnost podpovrchového oceánu. Tuto polohu lze vysvětlit reorientací tělesa, pokud se kráter chová jako kladná gravitační anomálie. V tom případě musí být kráter kompenzován a spodní kráter vyplněn materiálem s hustotou větší než led, např. vodou. Problém řešíme nejprve spektrální metodou, která podává výsledky v souladu s hypotézou. Poté provádíme výpočet viskózní deformace v oblasti s volnou hranicí metodou konečných elementů. Výsledky těchto simulací naznačují, že relaxace spodního kráteru probíhá rychleji, než by bylo k reorientaci potřeba. 1
|
|
|
Deformation and thermal evolution of the ice shell on Enceladus
Kvorka, Jakub ; Čadek, Ondřej (vedoucí práce) ; Souček, Ondřej (oponent)
Posledné roky priniesli úspešné vesmírne misie a množstvo dát spojených s topografiou ľadových satelitov planét vyskytujúcich sa v Slnečnej sústave. Vďaka nameraným dátam sa otvára priestor pre vznik teórií predikujúcich dynamický stav vnútra telies, o ktorých je možné predpokladať, že obsahujú fázové rozhranie ľadu a vody. Jedným z možných prístupov k objasneniu topografie je vysvetle- nie vychádzajúce z existencie podpovrchového oceána a jeho tepelnej produkcie, ktorá deformuje ľadovú kôru pokrývajúcu teleso. Cieľom tejto práce je prvý po- kus o zjednodušený matematický popis fázového rozhrania a teplotnej deformácie ľadovej kôry, ktorý bude prepísaný do jazyka Fortran95 a dovolí pomocou počíta- čového modelu skúmať vlastnosti a udržateľnosť takého systému. Výsledky práce, venované konkrétnym mesiacom Enceladus, Európa a Titan, naznačujú možnosť generovania topografie uvedeným mechanizmom len v prípade hrubozrnného ľadu tvoriaceho ľadovú kôru, ktorá je v okolí hornej hranice elastická. 1
|
host ::
RSS.